Jak dekarbonizovat dopravu, tedy snížit emise CO2 z dopravy?
14/05/2019
Více než rok hledala skupina odborníků z Expertní rady evropských akademií (EASAC), složená z vědců všech členských států EU, Švýcarska a Norska, možné cesty jak snížit emise skleníkových plynů v dopravě. Výsledkem je dokument Decarbonization of transport, což by se dalo volně přeložit jako Doprava bez uhlíku. Tento záměr se zdá být mnohem prospěšnější než návrhy některých „zelených“ organizací a stran zaměřit se na útlum a zavření všech tepelných elektráren do roku 2050 (to je například cíl sousedního Německa). Již nyní je jisté, že oteplování naší planety nezabráníme, a to ani kdyby se Evropě podařilo dodržet cíle Pařížské dohody, tedy snížit emise CO2 do roku 2050 o 80% oproti roku 1990. Ti největší světoví producenti skleníkových plynů, jako například Čína nebo USA (Obr. 1), se totiž ke snižování emisí nezavázali a v tomto ohledu nepodnikají žádné významné kroky. Zdá se tedy více než rozumné zaměřit se na čistší dopravu a na kvalitu ovzduší v místech, kde se nejčastěji pohybujeme, spíše než investovat nemalé sumy do obnovitelných zdrojů energie, které jsou ve střední Evropě jen omezené a ne příliš efektivní.
Obr. 1 Podíl jednotlivých států na produkci skleníkových plynů
Výrazné znečištění vzduchu prachem a nebezpečnými plyny v současnosti ohrožují nejen obyvatele větších měst, ale i přírodu a lidi žijící v blízkosti frekventovaných komunikací, které zajišťují mezinárodní přepravu po silnicích. Jak dokládá snímek koncentrací znečištění z dubna letošního roku, kromě krajských měst jsou nejvyšší koncentrace oxidů dusíku a mikroskopického prachu dosahovány i na dálnicích v okolí Prahy a Brna a na menších komunikacích s hustou dopravou (Obr. 2).
Obr. 2 Maximální hodinové koncentrace oxidu dusičitého dosažená dne 8.4.2019
Přechod k čistým palivům by znamenal nejen zbavení se CO2 coby skleníkového plynů, ale také dalších nebezpečných látek vznikajících při spalování nafty či benzínu. Patří mezi ně dráždivé a zdraví nebezpečné oxidy dusíku, oxid uhelnatý, přízemní ozón a mikroskopický prach. Všechny jmenované porušují naše sliznice a dýchací ústrojí a při delším nebo pravidelném pobytu ve znečištěném prostředí mohou vést ke vzniku chronických potíží jako je astma nebo bronchitida.
Pokud se zaměříme na skleníkové plyny, v Evropě téměř jedna čtvrtina emisí pochází z dopravy, nejvíce pak ze silniční dopravy (Obr. 3). Nákladní a autobusová doprava se na těchto emisích podílí jen ze 20 %, dominují osobní a lehká nákladní auta.
Obr. 3 Podíl jednotlivých zdrojů na emisích a) všech skleníkových plynů v Evropě, b) emisí pocházejících z dopravy
Do budoucna se očekává, že množství dopravy se bude poměrně rychle zvyšovat s ohledem na zlepšující se ekonomickou úroveň obyvatel a na cestovní nároky na zaměstnance nadnárodních společností. Očekává se zdvojnásobení dopravy osob do zaměstnání, přepravy zboží a cestování za rekreací v roce 2060 v porovnání se současností.
A jaké kroky doporučují odborníci politikům?
Kromě obecných a v podstatě nic neříkajících hesel, jako je „ omezit silniční dopravu“ s pro nás poněkud úsměvnými doporučeními jako podpořit pěší chůzi, zajistit hromadnou dopravu zdarma nebo přesunout práci z kanceláří domů, se zde objevují i poměrně rozumné návrhy:
- investovat do výzkumu a vývoje vozidel na alternativní pohon včetně baterií
- podpořit legislativně trh s hybridními auty a elektromobily, zajistit dostatečně hustou síť dobíjecích stanic
- investovat do masového zavádění nových technologií k efektivnějšímu řízení veřejné dopravy, poskytnout cestujícím lepší informace o spojích a době příjezdu autobusu či tramvaje (aplikace v mobilu či digitální tabule na zastávkách, proč tohle už dávno funguje například Olomouci, Brně, Hradci Králové, ale pražané si o tom můžou nechat jen zdát)
Na jednu skutečnost bohužel autoři dokumentu zapomněli, a to že automobily poháněné elektřinou sice nebudou znečišťovat ovzduší lokálně, ale elektřina potřebná pro jejich provoz se bude muset v některých státech dál vyrábět v tepelných nebo plynových elektrárnách, protože přístup k obnovitelným zdrojům jako vítr, voda, příboj či dostatek slunečního záření není všude v Evropě stejný. Přesto by toto byla cesta jak vyčistit vzduch zejména ve velkých městech, který bezprostředně dýchá nejvíce lidí (v ČR žilo v roce 2012 přes 70% obyvatel ve městech).
Tento dokument není nijak závazný a záleží na každém státě, organizaci i jednotlivci, zda využije doporučení v něm uvedená. Investovat do čistého provozu však prospěje každému z nás mnohem víc než vyplácení dotací provozovatelům solárních elektráren nebo pěstitelům biopaliv (a je jisté, že se nejedná o malé částky, které končí na bankovních účtech jednotlivců).
Zkrácenou verzi zprávy lze najít na webových stránkách Akademie
plné znění v angličtině na adrese:
https://easac.eu/publications/details/decarbonisation-of-transport-options-and-challenges/